19. 7. - 21. 7. 2010, Švýcarsko, Ženeva

Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na  3. světové konference předsedů parlamentů

Vážené dámy a pánové, vážení kolegové,

jsem velice rád, že mohu jménem Senátu Parlamentu České republiky pozdravit účastníky 3. světové konference předsedů parlamentů. Jsem velkým příznivcem parlamentní diplomacie, avšak musím se přiznat, že preferuji především jednání bilaterální či jednání zástupců parlamentů jen několika zemí, které spojuje nutnost řešit zcela konkrétní problém.

Před námi však dnes stojí otázka, zda chceme jednat o hlubší spolupráci parlamentů s OSN a o institucionální reformě Meziparlamentní unie a nebo budeme třeba raději jednat o dosažení Millenium Development Goals ve směru výzev pro globální ekonomiku v době světové finanční a ekonomické krize?

Já osobně jsem příznivcem druhé varianty. Domnívám se totiž , že druhý problém je aktuální a v dané situaci významnější. Vytváření jakéhosi pevně organizovaného „světového shromáždění parlamentů je značně problematické. Především si musíme uvědomit, že každý z parlamentů členských zemí OSN a Meziparlamentní unie má různou moc, váhu a hraje rozdílné role ve svých zemích podle toho, jaký politický systém v nich panuje. Já jsem musel žít čtyřicet let v komunistickém režimu, kde parlament byl jen hračkou v rukách jedné politické strany a ta byla navíc poslušnou loutkou jedné jediné světové velmoci.

I ve Valném shromáždění OSN občas sleduji tendence prosadit často značně rozporuplné rezoluce na základě pouhé číselné převahy skupiny členských zemí, které někdy nemají ani ve svém součtu zásadní ekonomický a politický vliv na úspěšné vyřešení daného problému a jsou často jen obětí obratné manipulace těch, kteří ten či onen problém potřebují dostat do kolejí svých úzce vyhraněných zájmů.

Proto si nedovedu představit, na jakých principech a s jakými pravomocemi by mělo toto nové shromáždění parlamentů působit. Těžko si dovedu například představit, že rovností v hlasování budeme například legitimizovat ty členské země, které neuznávají demokracii a opírají se o domácí diktaturu. Domnívám se, že zcela dostatečným projevem všeobecné rovnosti v uplatňování vlastních stanovisek je Valné shromáždění OSN.  

Zůstávám tak nadále především příznivcem bilaterálních kontaktů v rámci mandátů, které nám naše národní parlamenty a naši voliči svěřili. Na druhé straně považuji i velká setkání, jako je například toto, za prospěšné, pokud zde budeme moci ve vystoupeních ostatních zemí mapovat nové směry vývoje tohoto světa jako významné signály pro naši další práci. Využijme toho. Ani toto není nijak lehký či bezvýznamný úkol.

Děkuji vám za pozornost…