Hotel Praha, 25. března 2011

Projev 1. místopředsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na 5. společenském setkání dobrovolných záchranných sborů ČR

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé,

dovolte mi, abych srdečně pozdravil vás,  všechny účastníky letošního již 5. společenského setkání dobrovolných záchranných sborů České republiky. Rád se tohoto setkání zúčastňuji a prosím nepovažujte to za frázi, když řeknu, že si práce záchranných sborů hluboce vážím. Je to dlouhodobý fakt, který u mne v minulosti formoval jako u milovníka našich hor pozitivní vztah k horské službě a zároveň také vědomí významu sborů dobrovolných hasičů, které mají v naší zemi nejen dlouhou ale především úctyhodnou historii.

Dnes si již bez činnosti dobrovolných hasičů, členů horské služby, příslušníků aktivních záloh Armády České republiky, záchranných brigád kynologů, vodní záchranné služby a dalších dobrovolných záchranářských sdružení a organizací nedovedu představit zvládání větších kalamitních situací. Zvláště vloni v létě jsem měl při ničivých povodních na Liberecku možnost se o této skutečnosti přesvědčit přímo na místě a navíc v současnosti. Hluboce si vážím obětavosti těchto lidí stejně jako jejich schopností, které jsou cenným vkladem do soudobého českého integrovaného záchranného systému.

Často si občas navzájem stěžujeme na projevy sobectví některých spoluobčanů a jejich nezdravou společenskou pasivitu. Toto stýskání se však rozhodně netýká členů našich dobrovolných záchranných sborů.

Když jsem na stejném společenském setkání dobrovolných záchranných sborů před třemi lety apeloval na rodinné příslušníky záchranářů, aby byli na své blízké pyšní a tolerovali jim zároveň čas, který práci v záchranných sborech často na úkor svých rodin obětují, nezbývá mi než tento apel zopakovat.

Na závěr mi dovolte popřát všem přítomný příjemně strávený večer v této příjemné společnosti a také hodně úspěchů v jejich úctyhodné práci.

Děkuji vám za pozornost…