Role národních parlamentů po Lisabonu
Senát, Hlavní sál, 22. května 2008
Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na diskusním setkání s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem na téma „Role národních parlamentů po Lisabonu“
Vážený pane předsedo Evropské komise, vážené dámy a pánové,
dovolte mi, abych vás srdečně uvítal zde v historických prostorách českého Senátu, který se zájmem očekává vaší dnešní přednášku. Český Senát věnuje aktuálním otázkám evropské integrace velkou pozornost. Koncem letošního dubna mimo jiné schválil podání k Ústavnímu soudu o přezkoumání ústavnosti nové smlouvy EU, tzv. Lisabonské smlouvy, protože jsme přesvědčeni, že si tento zlomový dokument zaslouží z mnoha důvodů velkou pozornost i naprosto odpovědný schvalovací proces.
Je třeba odpovědět, zda je nutná změna české ústavy, jak se v praxi budou realizovat otázky veta a kvalifikované většiny, zda absolutní nadřazenost EU nad členskými státy znamená povinnost aplikovat vše, zda se zákonodárná moc českého parlamentu nezmění jen ve formální schvalovací stroj bruselských směrnic a jak právní subjektivita unie ovlivní pozastavení práv jednotlivých zemí na základě rozhodnutí například pouhé třetiny ostatních zemí?
Zde doma jsme za tento postup politickými oponenty často kritizováni za pomoci převážně velice emocionálních argumentů, které straší občany izolací naší země i tresty ze strany unie. Domníváme se však, že problém současné Evropské unie leží v dvojím pohledu na její směřování. Poměrně vlivná část evropských politiků bohužel spatřuje východisko ve neustálém zrychlování tempa integrace a v budování rozvětvené organizace řízení unie. Bohužel toto pojetí nepřineslo moc nového v řešení zásadních problémů unie, za které považujeme především vytvoření racionální a funkční společné evropské bezpečnostní, zemědělské a energetické politiky ve fungující praxi, která setře dosavadní rozdíly mezi starými a novými zeměmi unie a nebude zvýhodňovat jedny nad druhými. Až vyřešíme tento problém, potom teprve nastane ten pravý čas na další diskuzi o nových formách unie.
V demokratické kultuře však neuznáváme nátlak, vydírání a hesla typu „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jsme si zároveň plně vědomi nebezpečí, které procesu evropské integrace hrozí především ze strany byrokratů, jejichž smyslem života je právě proces evropské integrace zahltit gejzírem směrnic, direktiv a nařízení k sebemenšímu detailu našich činností. Naše země má z minulosti četné neblahé zkušenosti s centralismem a byrokratickým pojetím řízení ekonomiky a státní správy a ráda by se s nimi podělila. Jednou z možností by mohlo být i naše blížící se předsednictví EU. I v tomto směru je český Senát aktivní a již v září tohoto roku bude pořádat summit předsedů středoevropských parlamentů.
Ten bude probíhat pod neoficiálním heslem „Nepoučujme jeden druhého, ale učme se jeden od druhého“. Myslím si, že by se toto heslo dalo uplatnit i v unijní práci, kde by se mělo přihlížet i k názorům a zkušenostem zemí jako je například naše republika. Těším se na Vaší přednášku pane předsedo.
Děkuji vám za pozornost…


| 




