Velehrad, 4. července 2010

Projev předsedy Senátu PČR Přemysla Sobotky na konferenci u příležitosti X. výročí setkávání vozíčkářů na Velehradě

Vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych všechny přítomné jménem svým i jménem českého Senátu srdečně pozdravil, a protože jsem na tomto mezinárodním setkávání vozíčkářů na Velehradě a konferenci s ním spojené poprvé, rád bych jeho organizátorům poděkoval za pozvání.

Při akcích jako je tato si vždy musím vzpomenout na to, v jaké společenské situaci se nacházeli naši handicapovaní spoluobčané před rokem 1989. Připomeňme si, že tehdejší komunistický režim se svými falešnými rituály závazků, překračování plánů a hrdiny socialistické práce příliš nestál o to, abychom měli  handicapované lidi příliš na očích. De facto se je snažil izolovat a víceméně odstranit ze společenského života, jako by šlo o lidi nikoli jen handicapované, ale „méněcenné.“ Proto většina těchto lidí byla kvůli svému postižení nejen vyčleněna z některých činností, ale zároveň byla ještě tehdejším státem totálně odtržena od společnosti, vzdělání a často dokonce od svých rodin.

Jako lékař jsem tehdy měl samozřejmě představu o počtech zdravotně postižených lidí v regionu, kde  jsem pracoval, ale vzpomínám si na obrovské překvapení mnoha lidí, když se v roce 1990 začali dozvídat například počty vozíčkářů v nějakém velkém městě. Oni s nimi totiž málokdy přišli do styku a domnívali se, že jde o zcela výjimečné případy.

Od té doby se naštěstí mnoho změnilo. Stále častěji se setkáváme s bezbariérovými vstupy do budov či dopravními prostředky. Česká společnost si začala na handicapované zvykat. Začala pracovat nejrůznější občanská sdružení pomáhající vozíčkářům, začal se měnit sociální systém, který se postiženým lidem snaží pomáhat při jejich realizaci v pracovním i v osobním životě. Vozíčkáře dnes potkávám často na horách i při zimním lyžování. Stejně tak je vidí lidé na dovolené u moře, protože řada nabídek cestovních kanceláří již připravuje speciální nabídku právě pro handicapované. Velice obdivuji i houževnatost a úspěchy našich handicapových sportovců, a proto rád jako host každoročně navštěvuji v Lounech European Handbike Circuit

Jsem rád, že se mění i naše politické myšlení. Jako člen Občanské demokratické strany slýchávám od různých kritiků, že právě naše strana bojuje jen za silné a schopné jedince. Jde o populistický trik. Jako pravicová strana se samozřejmě snažíme maximálně hájit osobní svobodu jedince, která je však neoddělitelně spjatá s odpovědností. S odpovědností za osobní život i za kvalitu života společnosti. Ke kvalitní společnosti patří i skutečnost, jak je společnost schopná se postarat o ty, kteří toho z nejrůznějších důvodů nejsou sami schopni.

Společným cílem nás všech by potom měla být především efektivní snaha pomáhat vrátit postiženým lidem jejich lidskou důstojnost. Proto si vážím všech, kteří se, jako většina z vás dnes zde na Velehradě, v tomto směru angažují a chci vám za to poděkovat. Zároveň mi dovolte ještě jednou poděkovat za dnešní pozvání a za možnost strávit ve společenství lidí dobré vůle následující hodiny. Velmi si toho vážím.

Děkuji vám za pozornost…